Naše cesta pokračuje další, už poslední, když nepočítám závěrečný návrat do Thajska, zemí, kterou je Kambodža. A kam jinam zamířit, než na slavný Angkor wat. Usídlili jsme se teda na pár dní ve městě Siem Reap, které je základnou k tomu nejznámějšímu, ale i desítkám dalších chrámů v okolí. Na naše poklidné cestování je to tady trochu mazec, hodně turistů, mnohem víc "hello, mister...madaaaaam, loook". Třeba včera šel Jiřík sám něco koupit a že prý už sám nebude, protože to bylo pořád "paneee, masáááž, paneéé, moooc dobráá masááž" ;-)
Trochu zarážející je zapojení dětí do tohodle byznysu. I když mě jako chronickou nedojídačku jídla mohlo potěšit, že hned první den, když už jsem bitvu s khmerským kari (moc dobrá verze, trochu na sladko) prohrávala a děsila se, že buď naštvu kuchaře nebo Jiříka ("Pořád po tobě dojídám, pak se podívej, ja vypadám..."), přiběhl ke stolu klučina a jestli mu nedáme něco k jídlu. Poučeni, víme, že dětem nemáme nic dávat ani nic od nich kupovat, protože to jaksi nepřispěje ke zlepšení jejich situace a do školy díky tomu taky chodit nezačnou, jsme nejdříve odmítli, jenže pak jeho brácha z vedlejšího stolu shrábl ohlodané kosti a to už jsem nevydržela, takže hošík dostal zbytek kari, od Jirky trochu rejže a pěkně si mlaskal, i se sourozenci se podělil. Ale zas si nepředstavujte nějaké vyzáblé trpící děti, ono je tu turistů hodně a tenhle způsob obživy prostě bohužel funguje, na míň turistických místech jsme se s tím nikde nesetkali...
Ale tak zpátky k tomu hlavnímu, totiž chrámům. Dali jsme si na to tři dny, plus příprava v místním velmi pěkném muzeu. A byl to mazec. Je toho tady strašně hodně, některé chrámy jsou si podobné, některé úplně jiné. Ke konci leccos splyne dohromady, takže na třetí den už jsme si dali jenom dva, dobře jsme udělali. Nakonec Angkor wat teda rozhodně nepovažujeme za největší hit, mimo jiné zrovna dost částí bylo pod lešením, poblíž hrozný provoz. Mnohem víc se nám líbily některá menší a klidnější místa. Tak pár fotek pro představu:
Mysticky působící obličeje Buddhy na chrámu Bayon
Ta Prohm obrostlý stromy
Baphuon, nazývaný také "největší puzzle", před občanskou válkou ho totiž archeologové rozebrali a popsali, jenže potom se zápisy ztratily...
Docela jistě bysme tu mohli být týdny, kdybysme chtěli prolézt vše, ale už se musíme zase trochu posunout. Zítra máme v plánu další trasu lodí,a to směr Battambang, kde nás čekají prý krásné koloniální budovy a... další chrámy. Aspoň jeden ještě zvládneme :-) Jinak máme v plánu i Phnom Penh a něco z kambodžského pobřeží. Času už moc nezbývá, dneska jsme 4 měsíce na cestách!
Trochu zarážející je zapojení dětí do tohodle byznysu. I když mě jako chronickou nedojídačku jídla mohlo potěšit, že hned první den, když už jsem bitvu s khmerským kari (moc dobrá verze, trochu na sladko) prohrávala a děsila se, že buď naštvu kuchaře nebo Jiříka ("Pořád po tobě dojídám, pak se podívej, ja vypadám..."), přiběhl ke stolu klučina a jestli mu nedáme něco k jídlu. Poučeni, víme, že dětem nemáme nic dávat ani nic od nich kupovat, protože to jaksi nepřispěje ke zlepšení jejich situace a do školy díky tomu taky chodit nezačnou, jsme nejdříve odmítli, jenže pak jeho brácha z vedlejšího stolu shrábl ohlodané kosti a to už jsem nevydržela, takže hošík dostal zbytek kari, od Jirky trochu rejže a pěkně si mlaskal, i se sourozenci se podělil. Ale zas si nepředstavujte nějaké vyzáblé trpící děti, ono je tu turistů hodně a tenhle způsob obživy prostě bohužel funguje, na míň turistických místech jsme se s tím nikde nesetkali...
Ale tak zpátky k tomu hlavnímu, totiž chrámům. Dali jsme si na to tři dny, plus příprava v místním velmi pěkném muzeu. A byl to mazec. Je toho tady strašně hodně, některé chrámy jsou si podobné, některé úplně jiné. Ke konci leccos splyne dohromady, takže na třetí den už jsme si dali jenom dva, dobře jsme udělali. Nakonec Angkor wat teda rozhodně nepovažujeme za největší hit, mimo jiné zrovna dost částí bylo pod lešením, poblíž hrozný provoz. Mnohem víc se nám líbily některá menší a klidnější místa. Tak pár fotek pro představu:
Mysticky působící obličeje Buddhy na chrámu Bayon
Pohled z vrchu Angkor watu
Menší, ale s úžasnou atmosférou, Banteay Srei
Baphuon, nazývaný také "největší puzzle", před občanskou válkou ho totiž archeologové rozebrali a popsali, jenže potom se zápisy ztratily...
Žádné komentáře:
Okomentovat