PF 2012

Přejeme příjemné svátky a v novém roce... se nezapomeňte pořádně držet :-)
Wish you pleasant holidays and in the new year...remember to hold on tight :-)

Katka a Jirka

Naposledy...

Zatímco vy se doma cpete božíhodovýma husama a podobnýma dobrotama, my jsme ještě tady v tom chladném (!!! cca 25 - 30 stupňů, v novinách charakterizováno jako "cold", ikonka panáčka s šálou a kulichem) počasí vydali za posledními turistickými zajímavostmi. Bangkok je sice hrozný co do smogu, ale jinak je to celkem zajímavé město a minimálně stará část tedy za výlet stojí.

Vyrazili jsme do královského paláce, Watu Pho, kde je největší ležící Buddha, obdoby královského letohrádku a samozřejmě jsme se svezli po řece (pozůstatky záplav moc není vidět). 

Detail z chedi u jednoho z chrámů v královském paláci...a královský palác (evropské vlivy jsou docela výrazné).

 

A tady ten velký ležící...

Nejlepší jídlo je někde na trhu....tenhle byl kousek od paláce...

 

...a záblesk moderního Bangkoku, ten jsme teda pro nedostatek času nechali na příště ;-)

Nedá se nic dělat, ale už musím končit, za chvilku nám totiž jede odvoz na letiště. Takže náš blog končí, příště už se potkáme naživo :-)

Loučení s teplými kraji

Tak vás naposledy poškádlíme do české zimy a plískanic. Posledních pár dní jsme si užívali sluníčko a moře na Ko Changu, asi bysme se tam vydrželi válet ještě měsíc(e), ale domov volá, už jsme v Bangkoku a máme před sebou poslední dny před odletem.
Tak pár fotek, které určitě zahřejou...

A dokumentace naší štědrovečerní večere, na hlavní turistické třídě Khao San, jak jinak než v thajském stylu. Dezert u stánku  - mango sticky rice - už nemám vyfocený, ale byl ŇAM ŇAM :-)

Krásné Vánoce!

Krátí se to...

Trochu tomu nemůžeme uvěřit, ale opravdu už jsme skoro u konce naší cesty. Už se to teda schylovalo, poslední dobou jsme se častěji přesouvali a taky pořád vstávali brzo ráno a někam vyráželi. To je teda dovolená takhle se honit :-) Máme za sebou rychlou návštěvu Phnom Penhu, kterou jsme věnovali hlavně drsné kambodžské minulosti s Rudými Khmery. Viděli jsme bývalé vězení, popraviště a pohřebiště. Smutný zážek, o to víc tedy, že to není zrovna pěkně udržované, informace jsou dost chaotické, zastaralé. Kromě slepic přehrabujících bývalé masové hroby, kde se dodnes občas najdou ostatky, mě dostaly zuby obětí v plastové pixle... Na druhou stranu není divu, že se taková historie těžko srozumitelně prezentuje, když to vlastně byl dost chaos a často nebylo jasné kdo je s kým a proč a proti komu a občas se to úplně změnilo.Obzvlášť některé koalice byly opravdu prazvláštní, například USA či GB (ne)přímo podporující Rudé Khmery, po té, co už se vědělo o vyvražďování zdánlivých politických odpůrců, nuceném vysídlování, rozbíjení rodin, hladomoru atp. Důvodem snad byla snaha vytvořit jakousi opozici nové komunistické vládě. Dost zvlášní uvažování, když vezmeme v potaz, že i za Rudými Khmery do jisté míry stojí radikální komunistické přesvědčení... Fotky pro tentokrát asi raději vynechám, ale bylo to a je velmi poučné.
Potom jsme se už přesouvali směrem k Thajsku a zastavili jsme se na hranicích v oblasti Koh Kong. Městečko, které je v centru rozsáhlé přírodní rezervace, je teda docela šílený industriál, docela velké lodě, rybářské, ale asi i těžící písek nebo co, ale hlavně strašně strašně odpadků všude. Snaha udělat z tohodle místa centrum ekoturismu teda.... Udělali jsme si výlet na téměř neobydlený ostrůvek, kde byla celkem hezká pláž, bohužel zasypaná odpadky, které vyplavilo moře. Ale kokos měli dobrej :-) Cestou zpátky jsme projeli unikátními lesy mangrovů, které jsou tady podél pobřeží. V okolí už je různě vykáceli, takže to byl opravdu zážitek, ale zase ten bordel! Naštěstí krajní mangrovy sloužily jako filtr, takže uprostřed to bylo krásné. 

Druhý den jsme ještě vyrazili na trek do Kardamomového lesa a tady ten ekoturismus fakt má ještě šanci. To byla nádhera. Nejdřív jsme jeli loďkou krásně čistou řekou (naštěstí tam nevede silnice), pak šlapali lesem k úžasnému vodopádu, kde jsme se vykoupali a procházka zpět.  Všude spousta motýlů, ptáci, úžasná zeleň... Je hezký vědět, že ještě existují takhle téměř nedotčená a nezničená místa :-)

 Ale teď už jsme tedy v Thajsku, zakotvili jsme na Ko Chang a máme v plánu se trochu ohřát a opálit, než vyrazíme do té vaší zimy. Ale zas abyste mi to tolik nezáviděli, dneska jsem strávila víc času na záchodě než na pláži, tak to tu taky není pořád jenom idylka :-D

Já mám kocábku...

Průvodce sliboval, že cesta lodí ze Siem Reap do Battambangu je zážitek, a nekecal. Začalo to už při nakládání do minivanu, který nás vezl do přístavu. Měli jsme o dva více lidí, než je kapacita auta. Možná vás to překvapí, ale ono to tady není tak obvyklé, jak se by se mohlo zdát, obzvlášť když platíte turistický servis. No, nějak nás tam nacpal, což vzhledem k báglům a absenci střešní zahrádky, byl docela zázrak. Centrum Siem Reap sice vypadá dost západně, ale už první boční ulice je bez asfaltu, předpokládám, že z toho důvodu, že monzunové deště to tak rozbijou, že je snad lepší asfalt vůbec nemít, takže výsledek je boule na mojí hlavě, nadskočilo to tak, že jsem se fakt flákla o nějaký větráky na stropu. Asijský styl plánování kapacity dopravních prostředků pokračoval i na lodi, neodjeli jsme dokud nebylo plno všude, včetně části střechy... A do toho v přístavu protivně pokřikující prodavači baget s francouzským sýrem (= veselá kráva)a studenou kolou. Tohle nás fakt nebaví, ale zase musím říct, že jsme se s tímhle protivným "naháněčstvím" setkali minimálně, mnohem méně, než jsem čekala. Další záludnost lodi, na kterou nás nikdo neupozornil, byly jednoduché dřevěné lavice. Čekalo nás nějakých sedm hodin plavby, tak si asi dokážete představit, jak je to po čase příjemné. Někteří lidé to vtipně vyřešili tím, že se posadili na záchranné vesty. Tím vyšlo najevo, že je jich tam asi polovina počtu pasažérů. (A v průběhu vylodění za účelem obědu je posádka stejně posbírala, aby se nezničily, a nacpala do přídě lodi, takže byly už tuplem k ničemu...).
Vlastní cesta je každopádně moc pěkná. Chvilku se kříží obrovské jezero a ke konci se část jede řekou, ale většina cesty mezi vede nekonečnými mokřady se spoustou ptáků a sem tam plovoucími vesničkami. Místy byl tunel v roští tak úzký, že se nedalo sedět na kraji, jak neustále šlehaly nějaké větve. Asi dvakrát jsme taky uvízli na mělčině, jednou se kapitánovi přetrhl nějaký provázek, asi k plynu. Ale dojeli jsme do cíle bez úhony, pokud se nepočítá bolavý zadek.
Přijetí v Battambangu ale bylo vřelé, dostalo se nám velmi milého řidiče tuk-tuku, který nechtěl(!!) nic za to, že nás odveze do hotelu. Mimochodem moc pěkného, za dvě stovky čistý pokojík, teplá sprcha, televize s HBO (21 James Bondů během 21 dní)...! Na druhý den jsme se s ním domluvili i na výlet po okolí, opět bylo milé, že nás dal dohromady ještě s jedním sympatickým postarším Němcem, takže jsme ušetřili. Výlet nás zavedl například i na jedinou kambodžskou vinici, Jirka ještě teď kroutí hlavou. Detaily vám asi poví sám :-) Zvládli jsme ještě jeden krásný chrám z 11. století (350 schodů!) a jeden ne zrovna povedený z 21. století (ještě víc schodů). Vyhlídka teda stála za to, došli jsme k závěru, že Polabská nížina je vlastně taková maskovaná vrchovina...

Nějaká fotodokumentace z plavby...

A z dnešního výletu

A to nejlepší nakonec, dnešní veselý oslavenec a narozeninové menu doprovázené předraženým pivem Lao, které je prý tady široko daleko nejpitelnější. Všechno nej :-***

Templed out

Naše cesta pokračuje další, už poslední, když nepočítám závěrečný návrat do Thajska, zemí, kterou je Kambodža. A kam jinam zamířit, než na slavný Angkor wat. Usídlili jsme se teda na pár dní ve městě Siem Reap, které je základnou k tomu nejznámějšímu, ale i desítkám dalších chrámů v okolí. Na naše  poklidné cestování je to tady trochu mazec, hodně turistů, mnohem víc "hello, mister...madaaaaam, loook". Třeba včera šel Jiřík sám něco koupit a že prý už sám nebude, protože to bylo pořád "paneee, masáááž, paneéé, moooc dobráá masááž" ;-)
Trochu zarážející je zapojení dětí do tohodle byznysu. I když mě jako chronickou nedojídačku jídla mohlo potěšit,  že hned první den, když už jsem bitvu s khmerským kari (moc dobrá verze, trochu na sladko) prohrávala a děsila se, že buď naštvu kuchaře nebo Jiříka ("Pořád po tobě dojídám, pak se podívej, ja vypadám..."), přiběhl ke stolu klučina a jestli mu nedáme něco k jídlu. Poučeni, víme, že dětem nemáme nic dávat ani nic od nich kupovat, protože to jaksi nepřispěje ke zlepšení jejich situace a do školy díky tomu taky chodit nezačnou, jsme nejdříve odmítli, jenže pak jeho brácha z vedlejšího stolu shrábl ohlodané kosti a to už jsem nevydržela, takže hošík dostal zbytek kari, od Jirky trochu rejže a pěkně si mlaskal, i se sourozenci se podělil. Ale zas si nepředstavujte nějaké vyzáblé trpící děti, ono je tu turistů hodně a tenhle způsob obživy prostě bohužel funguje, na míň turistických  místech jsme se s tím nikde nesetkali...
Ale tak zpátky k tomu hlavnímu, totiž chrámům. Dali jsme si na to tři dny, plus příprava v místním velmi pěkném muzeu. A byl to mazec. Je toho tady strašně hodně, některé chrámy jsou si podobné, některé úplně jiné. Ke konci leccos splyne dohromady, takže na třetí den už jsme si dali jenom dva, dobře jsme udělali. Nakonec  Angkor wat teda rozhodně nepovažujeme za největší hit, mimo jiné zrovna dost částí bylo pod lešením, poblíž hrozný provoz. Mnohem víc se nám líbily některá menší a klidnější místa. Tak pár fotek pro představu:
Mysticky působící obličeje Buddhy na chrámu Bayon

Ta Prohm obrostlý stromy

Pohled z vrchu Angkor watu

Menší, ale s úžasnou atmosférou, Banteay Srei

Baphuon, nazývaný také "největší puzzle", před občanskou válkou ho totiž archeologové rozebrali a popsali, jenže potom se zápisy ztratily...

Docela jistě bysme tu mohli být týdny, kdybysme chtěli prolézt vše, ale už se musíme zase trochu posunout. Zítra máme v plánu další trasu lodí,a to směr Battambang, kde nás čekají prý krásné koloniální budovy a... další chrámy. Aspoň jeden ještě zvládneme :-) Jinak máme v plánu i Phnom Penh a něco z kambodžského pobřeží. Času už moc nezbývá, dneska jsme 4 měsíce na cestách!

Bye Lao, Hello Cambodia

Dostala jsem se do malého skluzu, máme za sebou posledních pár dní v Laosu, ale už i přesun do kambodžského Siem Reapu, kde na nás čeká slavný Angkor Wat.

V Laosu jsme ještě stihli výlet na prastarý Wat Phu v Champasaku. Moc toho tam tedy nezbylo, ale to co zůstalo je krásné...

Do Champasaku jsme z Pakse jeli zase lodí po Mekongu, nějak jsme si tady tu vodní dopravu oblíbili. Sice vychází obvykle dráž, ale vyhlídka stojí za to.
Další den jsme se už přesunuli na úplný jih Laosu, do oblasti nazývané 4000 ostrovů. Samozřejmě, jedná se o ostrovy na Mekongu, který je tady opravdu dost široký. Ubytovali jsme se na ostrůvku Don Khon, který má krásné vodopády a hlavně se odsud jezdí na jedno z posledních míst, kde lze pozorovat vzácné Irrawaddy delfíny. Je jich tu asi posledních dvacet, bohužel, do budoucna asi moc šancí vidět je nebude. My jsme tedy měli to štěstí, že jsme nějakou tu ploutev nad hladinou zahlídli a hlavně jsme slyšeli, jak při nadechování hezky funí :-) Delfín vyfotit opravdu nešel, tak aspoň jeden obrázek z cesty k místu, kde se shromažďují. I ta samotná cesta opravdu stála za to, viděli jsme krásně barevného ledňáčka, nějakého dravce, odpolední slunce, které chystalo krásný západ...........

Teď už máme za sebou úmornou celodenní cestu do Kambodži, během pár dní se můžete těšit na nové fotky :-)