Tak jsme se opět úspěšně přesunuli (dá se zvyknout na 20 hodin v buse?) a užíváme si město Bukittinggi a jeho okolí. Jak jste již pochopili, hlavním hitem se stala slíbená teplá sprcha (60 Kč/noc navíc!!! Původně jsme si mysleli, že si to můžeme dovolit, ale to jsme ještě netušili, jak tu provětráme rozpočet...). Ono je to tu docela vysoko mezi horama a docela už začíná pršet, takže teplá voda se opravdu hodí. No prostě prima zážitek, kdo se musel měsíc mýt ve studené vodě pochopí moje nadšení....
Jinak na místní poměry (!!) je to docela hezké město. Obvyklá míra bordelu, dopravních prostředků všeho druhu a chaotické zástavby je doplněná pár pěknými místy, jako náměstíčko s hodinami a visutý pěší most...
Dneska jsme si teda ale trochu rozpočtově "pustili žilou", zlákala nás nabídka místního upadajícího turistického byznysu a vydali jsme se s průvodci na motorkách po okolí. Asi chápete, že už samotná jízda na motorce je tu dost zážitek, nejen kvůli kopcovaté krajině a rýžovým políčkům, motobike je tu zřejmě nejrychlejší způsob dopravy, slabší povahy, ať si raději nepředstavují proč... Nicméně nám úžasně vyšlo počasí, už tu opravdu začíná vlhké období, a celkově to byl zážitek natolik, že jsme si kluky najali i na zítra...
První, co jsme navštívili byla největší květina světa Rafflesia arnoldii, která je dost velkou vzácností, vyskytuje se na málo místech a navíc kvete jenom několik dní. Takže takhle vypadala první den v květu (ještě trochu povyroste):
Ke kytce to byla krátká, ale zákeřná procházka do džungle, kromě toho, že krásně zpívali giboni, jsme si také pustili žilou, už ne vůbec v přeneseném slova smyslu, ale skrz dravé pijavky. Hlavně Jiříka ale potom čekala velká odměna (vůbec měl dneska svůj den, později na výletě spořádal půlku čerstvého durianu :-) v podobě snad opravdu úplně a zcela pravého organického Kopi Luwak. Kdo nezná, ať se poučí - kávové boby sežere v džungli zvířátko cibetka, cca 15 hodin tráví, totiž fermentuje, načež to někdo po lese posbírá a vypadá to nějak takhle:
No, a pak se z toho dělá kafe a je děsně vzácný a tudíž drahý a zdravý. Tady teda bylo dost pod cenou, ale prý je to zaručeně ono....No, na hotel s teplou vodou to v budoucnosti moc nevidím!
Pak jsme ještě vyrazili do jedné místní obyčejné výrobny kávy a objeli spoustu rohatých dřevěných domů, včetně impozantního královského paláce, který bohužel nedávno shořel, takže to celé staví znovu... Tak ještě aspoň jedna místní krajinka, už mě nebaví čekat, jak se ty fotky pomalu načítaj...
Zítra se odsud přesouváme směr Harau Valley a potom na jezero Maninjaou. Mějte se krásně :-)
Jinak na místní poměry (!!) je to docela hezké město. Obvyklá míra bordelu, dopravních prostředků všeho druhu a chaotické zástavby je doplněná pár pěknými místy, jako náměstíčko s hodinami a visutý pěší most...
Dneska jsme si teda ale trochu rozpočtově "pustili žilou", zlákala nás nabídka místního upadajícího turistického byznysu a vydali jsme se s průvodci na motorkách po okolí. Asi chápete, že už samotná jízda na motorce je tu dost zážitek, nejen kvůli kopcovaté krajině a rýžovým políčkům, motobike je tu zřejmě nejrychlejší způsob dopravy, slabší povahy, ať si raději nepředstavují proč... Nicméně nám úžasně vyšlo počasí, už tu opravdu začíná vlhké období, a celkově to byl zážitek natolik, že jsme si kluky najali i na zítra...
První, co jsme navštívili byla největší květina světa Rafflesia arnoldii, která je dost velkou vzácností, vyskytuje se na málo místech a navíc kvete jenom několik dní. Takže takhle vypadala první den v květu (ještě trochu povyroste):
No, a pak se z toho dělá kafe a je děsně vzácný a tudíž drahý a zdravý. Tady teda bylo dost pod cenou, ale prý je to zaručeně ono....No, na hotel s teplou vodou to v budoucnosti moc nevidím!
Pak jsme ještě vyrazili do jedné místní obyčejné výrobny kávy a objeli spoustu rohatých dřevěných domů, včetně impozantního královského paláce, který bohužel nedávno shořel, takže to celé staví znovu... Tak ještě aspoň jedna místní krajinka, už mě nebaví čekat, jak se ty fotky pomalu načítaj...
Žádné komentáře:
Okomentovat