Tak se nám s mírným zpožděním (pršelo, ano i tady může být hnusné počasí) podařilo přesunout se k jezeru Toba. 24 hodin na cestě uteklo jako voda... Ale nestežuju si, busy jsou sice dost kodrcavé a samozřejmě se všude kouří, ale zase mají prima návaznost - prostě se blížíte k nádraží a lidi se vás ptají jak se máte a kam jdete a ochotně ukazují odkud, že to pojede váš autobus, a jak se ještě více blížíte, tak najednou někdo vyběhne a jaká to destinace? Aaaha, takže to je támhle ten bus vpředu, šup šup, za chvíli to jede. Lidi se tu pořád někam přepravují, takže frekvence spojů je dost vysoká.
Teď jsme na ostrově Pulau Samosir, v městečku Tuk - tuk. Okolo je velké velké jezero a kopce, jezero je totiž v sopečném kráteru. Městečko je teda trochu město duchů, prý tak před deseti lety to tu bylo narvané turisty - tomu odpovídá množství restaurací a hotelů, dokonce i malých hotelových resortů - ale dneska je tu lidí pár a vše zeje prázdnotou. Zase je tu klid, to jo. Půjčili jsme si dneska kolo, je to tu jenom mírně kopcovité a vzhledem k nadmořské výšce i dost příjemné klima, takže pár foteček...
Tohle je místo, kde místní kanibalové - Batakové - mučili, popravovali a za syrova jedli odsouzené zločince (a jiné nevítané osoby zřejmě). Poslední poprava v roce 1816. Jinak to jsou moc milí lidé.
Místní panorama...
Typické domy se střechou připomínající kanoe, na kterých se sem původní obyvatelstvo připlavilo z Barmy:
Takže pár příštích dní si budeme užívat tady a pak se chystáme dále jižním směrem po Sumatře na další kráterové jezero Danau Maninjau a jiné pamětihodnosti...
Ale přece jenom ještě jedna fotka - místní mají moc v oblibě veselé hrobky pro své předky, zřejmě nějaká fúze křesťanství a původní animistické víry...
PS: Další destinace Bukit Tingi, Danau Maninjau a Harrau Valley. Začátkem října se budeme přesouvat směr Dumai, přístav odkud pojedeme do Malajsie.
Teď jsme na ostrově Pulau Samosir, v městečku Tuk - tuk. Okolo je velké velké jezero a kopce, jezero je totiž v sopečném kráteru. Městečko je teda trochu město duchů, prý tak před deseti lety to tu bylo narvané turisty - tomu odpovídá množství restaurací a hotelů, dokonce i malých hotelových resortů - ale dneska je tu lidí pár a vše zeje prázdnotou. Zase je tu klid, to jo. Půjčili jsme si dneska kolo, je to tu jenom mírně kopcovité a vzhledem k nadmořské výšce i dost příjemné klima, takže pár foteček...
Tohle je místo, kde místní kanibalové - Batakové - mučili, popravovali a za syrova jedli odsouzené zločince (a jiné nevítané osoby zřejmě). Poslední poprava v roce 1816. Jinak to jsou moc milí lidé.
Místní panorama...
Typické domy se střechou připomínající kanoe, na kterých se sem původní obyvatelstvo připlavilo z Barmy:
Takže pár příštích dní si budeme užívat tady a pak se chystáme dále jižním směrem po Sumatře na další kráterové jezero Danau Maninjau a jiné pamětihodnosti...
Ale přece jenom ještě jedna fotka - místní mají moc v oblibě veselé hrobky pro své předky, zřejmě nějaká fúze křesťanství a původní animistické víry...
PS: Další destinace Bukit Tingi, Danau Maninjau a Harrau Valley. Začátkem října se budeme přesouvat směr Dumai, přístav odkud pojedeme do Malajsie.
Žádné komentáře:
Okomentovat