Selamat jalan

Tak se pomalu chýlí ke konci náš pobyt v Indonésii. V posledních pár dnech jsme vyrazili na Harau Valley - z hotelu s teplou vodou přímo do chatky bez elektriky zato s tradiční koupelnou spočívající v nádrži, ze které se poléváte :-)  

Kromě přírodních krás jsme zažili také překotný vývoj soutěže "O největšího pavouka". Bohužel, dosavadní favorit "Pavouk, co bydlí V Zahrádkách na záchodě" sestoupil těsně pod medailové pozice. O druhé a třetí místo se dělí "Pavouk, co bydlí v bungalovu na záchodě" a "Pavouk, co přišel do bungalovu na neplánovanou návštěvu". Na prvním místě, a doufám, že zůstane neporažen, je "Pavouk od dvou palem". Jak jsem se doposud uklidňovala, že tu pavouci moc nikde nevisí, protože by je snadno sežraly ještěrky, tak tenhle exemplář by asi musel přijet sežrat komodský drak... Naštěstí byl vysoko a daleko, proto se mnou v tuhle chvíli nesedíte v Praze u drinku, ale (zatím) zůstávám...

Další část výletu byla trochu zklamáním, hlavně pro Jiříka, křišťálově čisté jezero Maninjau se za posledních pár let proměnilo v rybník prorostlý sinicema a bůhvíčímještě... Tak jsme se vrátili do Bukit tinggi, kde nás čekalo krásné počasí a konečně vyhlídka na jeho slavné kopce  - jedna ze sopek si občas opravdu lehce odfoukne... A k tomu ještě přidávám obrázek našeho oběda v "Padang stylu" - dostanete spoustu talířků uvařených dobrot, co sníte, zaplatíte... Pohoda, rychlé a chutné :-)

Takže, jak už jsem naznačila, tohle je zřejmě poslední záznam z Indonésie, cca během dvou dnů bysme měli naskočit na další noční bus směr Dumai a odtud trajektem do malajské Melaky. Selamat jalan totiž šťastnou cestu:-)

Teplá sprcha a jiné pamětihodnosti

Tak jsme se opět úspěšně přesunuli (dá se zvyknout na 20 hodin v buse?) a užíváme si město Bukittinggi a jeho okolí. Jak jste již pochopili, hlavním hitem se stala slíbená teplá sprcha (60 Kč/noc navíc!!!  Původně jsme si mysleli, že si to můžeme dovolit, ale to jsme ještě netušili, jak tu provětráme rozpočet...). Ono je to tu docela vysoko mezi horama a docela už začíná pršet, takže teplá voda se opravdu hodí. No prostě prima zážitek, kdo se musel měsíc mýt ve studené vodě pochopí moje nadšení....
Jinak na místní poměry (!!) je to docela hezké město. Obvyklá míra bordelu, dopravních prostředků všeho druhu a chaotické zástavby je doplněná pár pěknými místy, jako náměstíčko s hodinami a visutý pěší most...

Dneska jsme si teda ale trochu rozpočtově "pustili žilou", zlákala nás nabídka místního upadajícího turistického byznysu a vydali jsme se s průvodci na motorkách po okolí. Asi chápete, že už samotná jízda na motorce je tu dost zážitek, nejen kvůli kopcovaté krajině a rýžovým políčkům, motobike je tu zřejmě nejrychlejší způsob dopravy, slabší povahy, ať si raději nepředstavují proč... Nicméně nám úžasně vyšlo počasí, už tu opravdu začíná vlhké období, a celkově to byl zážitek natolik, že jsme si kluky najali i na zítra...
První, co jsme navštívili byla největší květina světa Rafflesia arnoldii, která je dost velkou vzácností, vyskytuje se na málo místech a navíc kvete jenom několik dní. Takže takhle vypadala první den v květu (ještě trochu povyroste):

Ke kytce to byla krátká, ale zákeřná procházka do džungle, kromě toho, že krásně zpívali giboni, jsme si také pustili žilou, už ne vůbec v přeneseném slova smyslu, ale skrz dravé pijavky. Hlavně Jiříka ale potom čekala velká odměna (vůbec měl dneska svůj den, později na výletě spořádal půlku čerstvého durianu :-) v podobě snad opravdu úplně a zcela pravého organického Kopi Luwak. Kdo nezná, ať se poučí - kávové boby sežere v džungli zvířátko cibetka, cca 15 hodin tráví, totiž fermentuje, načež to někdo po lese posbírá a vypadá to nějak takhle:

 No, a pak se z toho dělá kafe a je děsně vzácný a tudíž drahý a zdravý. Tady teda bylo dost pod cenou, ale prý je to zaručeně ono....No, na hotel s teplou vodou to v budoucnosti moc nevidím!
Pak jsme ještě vyrazili do jedné místní obyčejné výrobny kávy a objeli spoustu rohatých dřevěných domů, včetně impozantního královského paláce, který bohužel nedávno shořel, takže to celé staví znovu... Tak ještě aspoň jedna místní krajinka, už mě nebaví čekat, jak se ty fotky pomalu načítaj...

Zítra se odsud přesouváme směr Harau Valley a potom na jezero Maninjaou. Mějte se krásně :-)

Danau Toba

Tak se nám s mírným zpožděním (pršelo, ano i tady může být hnusné počasí) podařilo přesunout se k jezeru Toba. 24 hodin na cestě uteklo jako voda... Ale nestežuju si, busy jsou sice dost kodrcavé a samozřejmě se všude kouří, ale zase mají prima návaznost - prostě se blížíte k nádraží a lidi se vás ptají jak se máte a kam jdete a ochotně ukazují odkud, že to pojede váš autobus, a jak se ještě více blížíte, tak najednou někdo vyběhne a jaká to destinace? Aaaha, takže to je támhle ten bus vpředu, šup šup, za chvíli to jede. Lidi se tu pořád někam přepravují, takže frekvence spojů je dost vysoká.
Teď jsme na ostrově Pulau Samosir, v městečku Tuk - tuk. Okolo je velké velké jezero a kopce, jezero je totiž v sopečném kráteru. Městečko je teda trochu město duchů, prý tak před deseti lety to tu bylo narvané turisty - tomu odpovídá množství restaurací a hotelů, dokonce i malých hotelových resortů - ale dneska je tu lidí pár a vše zeje prázdnotou. Zase je tu klid, to jo. Půjčili jsme si dneska kolo, je to tu jenom mírně kopcovité a vzhledem k nadmořské výšce i dost příjemné klima, takže pár foteček...
Tohle je místo, kde místní kanibalové - Batakové - mučili, popravovali a za syrova jedli odsouzené zločince (a jiné nevítané osoby zřejmě). Poslední poprava v roce 1816. Jinak to jsou moc milí lidé.

 Místní panorama...

Typické domy se střechou připomínající kanoe, na kterých se sem původní obyvatelstvo připlavilo z Barmy:

Takže pár příštích dní si budeme užívat tady a pak se chystáme dále jižním směrem po Sumatře na další kráterové jezero Danau Maninjau a jiné pamětihodnosti...
Ale přece jenom ještě jedna fotka - místní mají moc v oblibě veselé hrobky pro své předky, zřejmě nějaká fúze křesťanství a původní animistické víry...

PS: Další destinace Bukit Tingi, Danau Maninjau a Harrau Valley. Začátkem října se budeme přesouvat směr Dumai, přístav odkud pojedeme do Malajsie.

Pulau Weh

Tak takhle tu teď trávíme čas.... (Jirka je na horní fotce, takovej flek nalevo od lodi:-) 

PS: Příští destinace Lake Toba, měli bychom se přesouvat z neděle na pondělí...

Clovek - strom

Tak jsme nasli malickato lepsi pripojeni a aspon posilam slibovane fotky  z orangutaniho krmeni :-) Nejvetsi zabava je pozorovat je jak se pohybujou po stromech, jsou dost velky, takze obcas to hrozive praska, vetve se ohybaji, mensi stromy dokonce rozkyvaji a nechaji se prehoupnout na dalsi kmen... Stoji to proste za to :-)
Jinak ted uz jsme na uplnem severu Sumatry  na ostruvku Pulau Weh. Je to pekna dira, to jako jo. Dost bordel a chaos, ale teda bydleni mame asi nejlepsi, za tu dobu co jsme - peknej drevenej bungalovek s teraskou, ze ktery jdou obcas pozorovat opice a nebo jesterky. Nechci to zakriknout, ale s hmyzem to neni tak strasny, jak jsem se obavala! Cekam, co prijde... Jinak sem se teda jezdi hlavne snorchlovat a potapet, tak Jirka to tu propatrava a ja opatrne obcas s nim / takovej ocasek s vykulenejma ocima. Ale zatim jsem videla jenom hezoucky barevny rybky, tak snad dobry! Planujeme se tu zdrzet asi tyden.
Mejte se doma moc fajn!