PF 2012

Přejeme příjemné svátky a v novém roce... se nezapomeňte pořádně držet :-)
Wish you pleasant holidays and in the new year...remember to hold on tight :-)

Katka a Jirka

Naposledy...

Zatímco vy se doma cpete božíhodovýma husama a podobnýma dobrotama, my jsme ještě tady v tom chladném (!!! cca 25 - 30 stupňů, v novinách charakterizováno jako "cold", ikonka panáčka s šálou a kulichem) počasí vydali za posledními turistickými zajímavostmi. Bangkok je sice hrozný co do smogu, ale jinak je to celkem zajímavé město a minimálně stará část tedy za výlet stojí.

Vyrazili jsme do královského paláce, Watu Pho, kde je největší ležící Buddha, obdoby královského letohrádku a samozřejmě jsme se svezli po řece (pozůstatky záplav moc není vidět). 

Detail z chedi u jednoho z chrámů v královském paláci...a královský palác (evropské vlivy jsou docela výrazné).

 

A tady ten velký ležící...

Nejlepší jídlo je někde na trhu....tenhle byl kousek od paláce...

 

...a záblesk moderního Bangkoku, ten jsme teda pro nedostatek času nechali na příště ;-)

Nedá se nic dělat, ale už musím končit, za chvilku nám totiž jede odvoz na letiště. Takže náš blog končí, příště už se potkáme naživo :-)

Loučení s teplými kraji

Tak vás naposledy poškádlíme do české zimy a plískanic. Posledních pár dní jsme si užívali sluníčko a moře na Ko Changu, asi bysme se tam vydrželi válet ještě měsíc(e), ale domov volá, už jsme v Bangkoku a máme před sebou poslední dny před odletem.
Tak pár fotek, které určitě zahřejou...

A dokumentace naší štědrovečerní večere, na hlavní turistické třídě Khao San, jak jinak než v thajském stylu. Dezert u stánku  - mango sticky rice - už nemám vyfocený, ale byl ŇAM ŇAM :-)

Krásné Vánoce!

Krátí se to...

Trochu tomu nemůžeme uvěřit, ale opravdu už jsme skoro u konce naší cesty. Už se to teda schylovalo, poslední dobou jsme se častěji přesouvali a taky pořád vstávali brzo ráno a někam vyráželi. To je teda dovolená takhle se honit :-) Máme za sebou rychlou návštěvu Phnom Penhu, kterou jsme věnovali hlavně drsné kambodžské minulosti s Rudými Khmery. Viděli jsme bývalé vězení, popraviště a pohřebiště. Smutný zážek, o to víc tedy, že to není zrovna pěkně udržované, informace jsou dost chaotické, zastaralé. Kromě slepic přehrabujících bývalé masové hroby, kde se dodnes občas najdou ostatky, mě dostaly zuby obětí v plastové pixle... Na druhou stranu není divu, že se taková historie těžko srozumitelně prezentuje, když to vlastně byl dost chaos a často nebylo jasné kdo je s kým a proč a proti komu a občas se to úplně změnilo.Obzvlášť některé koalice byly opravdu prazvláštní, například USA či GB (ne)přímo podporující Rudé Khmery, po té, co už se vědělo o vyvražďování zdánlivých politických odpůrců, nuceném vysídlování, rozbíjení rodin, hladomoru atp. Důvodem snad byla snaha vytvořit jakousi opozici nové komunistické vládě. Dost zvlášní uvažování, když vezmeme v potaz, že i za Rudými Khmery do jisté míry stojí radikální komunistické přesvědčení... Fotky pro tentokrát asi raději vynechám, ale bylo to a je velmi poučné.
Potom jsme se už přesouvali směrem k Thajsku a zastavili jsme se na hranicích v oblasti Koh Kong. Městečko, které je v centru rozsáhlé přírodní rezervace, je teda docela šílený industriál, docela velké lodě, rybářské, ale asi i těžící písek nebo co, ale hlavně strašně strašně odpadků všude. Snaha udělat z tohodle místa centrum ekoturismu teda.... Udělali jsme si výlet na téměř neobydlený ostrůvek, kde byla celkem hezká pláž, bohužel zasypaná odpadky, které vyplavilo moře. Ale kokos měli dobrej :-) Cestou zpátky jsme projeli unikátními lesy mangrovů, které jsou tady podél pobřeží. V okolí už je různě vykáceli, takže to byl opravdu zážitek, ale zase ten bordel! Naštěstí krajní mangrovy sloužily jako filtr, takže uprostřed to bylo krásné. 

Druhý den jsme ještě vyrazili na trek do Kardamomového lesa a tady ten ekoturismus fakt má ještě šanci. To byla nádhera. Nejdřív jsme jeli loďkou krásně čistou řekou (naštěstí tam nevede silnice), pak šlapali lesem k úžasnému vodopádu, kde jsme se vykoupali a procházka zpět.  Všude spousta motýlů, ptáci, úžasná zeleň... Je hezký vědět, že ještě existují takhle téměř nedotčená a nezničená místa :-)

 Ale teď už jsme tedy v Thajsku, zakotvili jsme na Ko Chang a máme v plánu se trochu ohřát a opálit, než vyrazíme do té vaší zimy. Ale zas abyste mi to tolik nezáviděli, dneska jsem strávila víc času na záchodě než na pláži, tak to tu taky není pořád jenom idylka :-D

Já mám kocábku...

Průvodce sliboval, že cesta lodí ze Siem Reap do Battambangu je zážitek, a nekecal. Začalo to už při nakládání do minivanu, který nás vezl do přístavu. Měli jsme o dva více lidí, než je kapacita auta. Možná vás to překvapí, ale ono to tady není tak obvyklé, jak se by se mohlo zdát, obzvlášť když platíte turistický servis. No, nějak nás tam nacpal, což vzhledem k báglům a absenci střešní zahrádky, byl docela zázrak. Centrum Siem Reap sice vypadá dost západně, ale už první boční ulice je bez asfaltu, předpokládám, že z toho důvodu, že monzunové deště to tak rozbijou, že je snad lepší asfalt vůbec nemít, takže výsledek je boule na mojí hlavě, nadskočilo to tak, že jsem se fakt flákla o nějaký větráky na stropu. Asijský styl plánování kapacity dopravních prostředků pokračoval i na lodi, neodjeli jsme dokud nebylo plno všude, včetně části střechy... A do toho v přístavu protivně pokřikující prodavači baget s francouzským sýrem (= veselá kráva)a studenou kolou. Tohle nás fakt nebaví, ale zase musím říct, že jsme se s tímhle protivným "naháněčstvím" setkali minimálně, mnohem méně, než jsem čekala. Další záludnost lodi, na kterou nás nikdo neupozornil, byly jednoduché dřevěné lavice. Čekalo nás nějakých sedm hodin plavby, tak si asi dokážete představit, jak je to po čase příjemné. Někteří lidé to vtipně vyřešili tím, že se posadili na záchranné vesty. Tím vyšlo najevo, že je jich tam asi polovina počtu pasažérů. (A v průběhu vylodění za účelem obědu je posádka stejně posbírala, aby se nezničily, a nacpala do přídě lodi, takže byly už tuplem k ničemu...).
Vlastní cesta je každopádně moc pěkná. Chvilku se kříží obrovské jezero a ke konci se část jede řekou, ale většina cesty mezi vede nekonečnými mokřady se spoustou ptáků a sem tam plovoucími vesničkami. Místy byl tunel v roští tak úzký, že se nedalo sedět na kraji, jak neustále šlehaly nějaké větve. Asi dvakrát jsme taky uvízli na mělčině, jednou se kapitánovi přetrhl nějaký provázek, asi k plynu. Ale dojeli jsme do cíle bez úhony, pokud se nepočítá bolavý zadek.
Přijetí v Battambangu ale bylo vřelé, dostalo se nám velmi milého řidiče tuk-tuku, který nechtěl(!!) nic za to, že nás odveze do hotelu. Mimochodem moc pěkného, za dvě stovky čistý pokojík, teplá sprcha, televize s HBO (21 James Bondů během 21 dní)...! Na druhý den jsme se s ním domluvili i na výlet po okolí, opět bylo milé, že nás dal dohromady ještě s jedním sympatickým postarším Němcem, takže jsme ušetřili. Výlet nás zavedl například i na jedinou kambodžskou vinici, Jirka ještě teď kroutí hlavou. Detaily vám asi poví sám :-) Zvládli jsme ještě jeden krásný chrám z 11. století (350 schodů!) a jeden ne zrovna povedený z 21. století (ještě víc schodů). Vyhlídka teda stála za to, došli jsme k závěru, že Polabská nížina je vlastně taková maskovaná vrchovina...

Nějaká fotodokumentace z plavby...

A z dnešního výletu

A to nejlepší nakonec, dnešní veselý oslavenec a narozeninové menu doprovázené předraženým pivem Lao, které je prý tady široko daleko nejpitelnější. Všechno nej :-***

Templed out

Naše cesta pokračuje další, už poslední, když nepočítám závěrečný návrat do Thajska, zemí, kterou je Kambodža. A kam jinam zamířit, než na slavný Angkor wat. Usídlili jsme se teda na pár dní ve městě Siem Reap, které je základnou k tomu nejznámějšímu, ale i desítkám dalších chrámů v okolí. Na naše  poklidné cestování je to tady trochu mazec, hodně turistů, mnohem víc "hello, mister...madaaaaam, loook". Třeba včera šel Jiřík sám něco koupit a že prý už sám nebude, protože to bylo pořád "paneee, masáááž, paneéé, moooc dobráá masááž" ;-)
Trochu zarážející je zapojení dětí do tohodle byznysu. I když mě jako chronickou nedojídačku jídla mohlo potěšit,  že hned první den, když už jsem bitvu s khmerským kari (moc dobrá verze, trochu na sladko) prohrávala a děsila se, že buď naštvu kuchaře nebo Jiříka ("Pořád po tobě dojídám, pak se podívej, ja vypadám..."), přiběhl ke stolu klučina a jestli mu nedáme něco k jídlu. Poučeni, víme, že dětem nemáme nic dávat ani nic od nich kupovat, protože to jaksi nepřispěje ke zlepšení jejich situace a do školy díky tomu taky chodit nezačnou, jsme nejdříve odmítli, jenže pak jeho brácha z vedlejšího stolu shrábl ohlodané kosti a to už jsem nevydržela, takže hošík dostal zbytek kari, od Jirky trochu rejže a pěkně si mlaskal, i se sourozenci se podělil. Ale zas si nepředstavujte nějaké vyzáblé trpící děti, ono je tu turistů hodně a tenhle způsob obživy prostě bohužel funguje, na míň turistických  místech jsme se s tím nikde nesetkali...
Ale tak zpátky k tomu hlavnímu, totiž chrámům. Dali jsme si na to tři dny, plus příprava v místním velmi pěkném muzeu. A byl to mazec. Je toho tady strašně hodně, některé chrámy jsou si podobné, některé úplně jiné. Ke konci leccos splyne dohromady, takže na třetí den už jsme si dali jenom dva, dobře jsme udělali. Nakonec  Angkor wat teda rozhodně nepovažujeme za největší hit, mimo jiné zrovna dost částí bylo pod lešením, poblíž hrozný provoz. Mnohem víc se nám líbily některá menší a klidnější místa. Tak pár fotek pro představu:
Mysticky působící obličeje Buddhy na chrámu Bayon

Ta Prohm obrostlý stromy

Pohled z vrchu Angkor watu

Menší, ale s úžasnou atmosférou, Banteay Srei

Baphuon, nazývaný také "největší puzzle", před občanskou válkou ho totiž archeologové rozebrali a popsali, jenže potom se zápisy ztratily...

Docela jistě bysme tu mohli být týdny, kdybysme chtěli prolézt vše, ale už se musíme zase trochu posunout. Zítra máme v plánu další trasu lodí,a to směr Battambang, kde nás čekají prý krásné koloniální budovy a... další chrámy. Aspoň jeden ještě zvládneme :-) Jinak máme v plánu i Phnom Penh a něco z kambodžského pobřeží. Času už moc nezbývá, dneska jsme 4 měsíce na cestách!

Bye Lao, Hello Cambodia

Dostala jsem se do malého skluzu, máme za sebou posledních pár dní v Laosu, ale už i přesun do kambodžského Siem Reapu, kde na nás čeká slavný Angkor Wat.

V Laosu jsme ještě stihli výlet na prastarý Wat Phu v Champasaku. Moc toho tam tedy nezbylo, ale to co zůstalo je krásné...

Do Champasaku jsme z Pakse jeli zase lodí po Mekongu, nějak jsme si tady tu vodní dopravu oblíbili. Sice vychází obvykle dráž, ale vyhlídka stojí za to.
Další den jsme se už přesunuli na úplný jih Laosu, do oblasti nazývané 4000 ostrovů. Samozřejmě, jedná se o ostrovy na Mekongu, který je tady opravdu dost široký. Ubytovali jsme se na ostrůvku Don Khon, který má krásné vodopády a hlavně se odsud jezdí na jedno z posledních míst, kde lze pozorovat vzácné Irrawaddy delfíny. Je jich tu asi posledních dvacet, bohužel, do budoucna asi moc šancí vidět je nebude. My jsme tedy měli to štěstí, že jsme nějakou tu ploutev nad hladinou zahlídli a hlavně jsme slyšeli, jak při nadechování hezky funí :-) Delfín vyfotit opravdu nešel, tak aspoň jeden obrázek z cesty k místu, kde se shromažďují. I ta samotná cesta opravdu stála za to, viděli jsme krásně barevného ledňáčka, nějakého dravce, odpolední slunce, které chystalo krásný západ...........

Teď už máme za sebou úmornou celodenní cestu do Kambodži, během pár dní se můžete těšit na nové fotky :-)

Bolaven Plateu

Tak jsme se zase trochu přesunuli. Krátce jsme se stavili v hlavním měste Laosu Vientiane,  které je sice docela příjemné a poklidné, ale nějak zásadně nás nechytlo. Po atmosféře v Luang Prabangu a nádherné scenérii ve Vang Viengu není divu... Větší zážitek jsem teda měla z nočního cestování ve spacím autobusu, skvělý způsob přepravy na delší trasy. Tady se Jirka rozvaluje v našem pelíšku na kolečkách:

Teď už jsme tedy v městečku Pakse, odkud podnikáme výlety, než vyrazíme ještě dále na jih na ostrovy na Mekongu. Dneska jsme byli na takovém trochu šíleném výjezdu po Bolaven Plateu. "Bohužel" tu turistů není tolik, takže agentury nabízejí jenom jeden výlet "odránadovečerastihnemevšenebojtese", místní dopravou by to bohužel asi úplně nešlo (nebo během více dnů, které už nemáme ;( Nicméně výlet se nám i tak líbil, povozili  nás po místních čajových a kávových plantážích, vodopádech a několika vesničkách.Tak  nějaké obrázky - jeden z vodopádů a sbírání čaje. Keříčky jsou tady teprve ze 70. let, tak to vypadá jinak, než třeba v Malajsii, kde je mají už nějak z 20. -30. let... Zase se tu ale ručně sbírají ty nejkvalitnější lístky, tam to stříhali velkejma nůžkama a brali  toho víc, takže horší sorta.

Vesničky tady teda jsou opravdu hodně prosté, v jedné nám říkali, že elektriku zavedli až loni, už předtím měli ale generátory. Voda z řeky nebo obecního pramene slouží zároveň jako koupelna. Normálně jedete a u cesty stojí lidi v sarongu a mejou se... Ale platí, co jsem už psala dřív, že satelit je základní vybavení domácnosti, jinak se žije v dřevěných domcích, lidí se živí hlavně zemědělstvím, lovem, nějakými ručními výrobky... Prý poslední roky je to tu lepší, s pomocí různých organizací se například daří kávu prodávat jako "fairtrade", což garantuje lepší výkupní ceny, nebo naučily ženy barvit přírodně látky, takže dělají šátky z vláken banánových listů... Každopádně vidět tady ty kontrasty, to je něco. Bydlí tu v podmínkách, že byste je u  nás považovali za  bezdomovce, věří v duchy zemřelých a celý život mají připravenou za barákem rakev, ale zároveň si vás děcka ve škole - kde ani nemají záchod, natož nějaké další vybavení - natáčí na mobil... každopádně bych sem vzala na výlet každé rozfrcané evropské dítě, které pláče, co nemá a potřebuje nutně koupit, pár dní bydlení v chatrči a domácích prací a myslím, že by byl klid ;-) Tady holky chystají rýži na večeři...

A ještě jedna zajímavá fotka, aneb pozůstatky z přátelského zásahu USA proti komunistům v regionu. (Jo, dopadlo to tak, že v Laosu předtím nebyla  moc velká podpora komunismu, po bombardování kupodivu výrazně stoupla, dneska je to komunistický stát.) S nevybuchlou municí UXO tu mají docela problémy, dodnes je řada oblastí rizikových, munice je funkční. Prý se to snaží recyklovat, někde to využívají jako základ pro baráky, ve škole s využitím granátu sestavili dokonce zvonek, do díry po vybuchlé mině házejí odpadky... zajímavé je, že víc než USA na odstranění přispívá EU.

Tak pro dnešek konec :-) za necelý měsíc jsme doma!

Z Moravského krasu, totiž.... ;-)

 Vang Vieng jsme málem vynechali, městečko je totiž nechvalně známé tím, že se sem jezdí ožírat při plavení na pneumatikách v místní řece. Každý rok se tu prý nějaký veselý turista utopí... Ale včas se k nám dostala informace, že máme jet, protože příroda je krásná (a nakonec se tu zas tak hrozně taky nekalilo a v restauracích opravdu pouštěli Přátele, což jsem si já osobně teda užívala :-).
Nedělali jsme tu tedy žádné vélké výlety, vylezli jsme si jenom na vyhlídku kousek od našeho hotelu a nechali se odvézt k jedněm z mnoha jeskyní. I to je docela zážitek, protože tady samozřejmě tak maximálně někde stlučou schůdky či mostek z bambusu, ale jinak je to všechno krásně přírodní, takže v jeskyni kloužete po blátíčku, chytáte se za stalagmity, doufáte, že se vyhnete pavoukům...krása :-) Obzvlášť když se jako Jiřík rozhodnete, že vám přece stejně jako místním stačí trepky a pak se druhej den nemůžete vyhrabat z postele, jak vás všechno bolí, protože ta skalnatá pěšinka byla fakt prudká...
Vůbec, co se týče bezpečnosti (a ostatně v řadě případů i hygieny), jsme si tak občas s Jirkou říkali, jak se to u nás fakt přehání. Tady prostě víte, že si máte dát pozor a je to... jenom Evropani jsou tak hloupí, že například nemůžou jezdit v autobuse s otevřenýma dveřma. Tady se tak normálně větrá a nikdo jim ven nepadá... :-))
Dneska se přesouváme do hlavního města Laosu Vientiane  a pak budeme pokračovat směrem na jih. Tahle země se nám dost zalíbila. Navíc se těším, že dál už snad mají být lepší silnice, sem jsme přijeli nějakou polňačkou, místy se nacházel asfalt, a těch šest hodin nadskakování bylo docela náročných...

Kouzlo Luang Prabangu

Už pár dní jsme v laoském Luang Prabangu a musím přiznat, že by mě nenapadlo, že po docela dlouhé době cestování nás něco takhle překvapí.
Dostali jsme se sem z Thajska dva dny na lodi, docela příjemná projížďka až na to, že první den s náma na lodi byla nějaká vykalená a hlučná banda. Dost šok po té, co jsme cestovali zeměmi, kde se moc alkohol nepije.  Tady obstojné Beerlao stojí velké (0,6) dvacku, takže velké lákadlo...Cesta po Mekongu je  opravdu příjemná, na březích je pár vesniček a jedno městečko, kde se přespává. Zajímavé je cestou pozorovat místní způsob dopravy - lidi stojí na břehu a mávají bundou - buď chtějí  naložit nebo mají nějaké zajímavé zboží, které prodávají...

Město samo o sobě nám teda vyrazilo dech.  Stará  část je na poloostrově, který tvoří řeky Mekong a Nam Khan, vilky ve francouzském stylu vedle buddhistických  chrámů, živý noční trh... okouzlující spojení Evropy a Asie. Není divu, že tohle je snad první místo, kde je hodně turistů jakéhokoliv věku. Fotky asi pořádně nezachytí atmosféru, ale aspoň  se pokusím...

Včera jsme se taky vydali na výlet po okolí. Začali jsme jednou horskou vesničkou, na fotce je to špatně vidět, ale satelit je hlavní výbava spořádané domácnosti ;-)

Naše cesta pokračovala částečně mezi políčky, pěstují tu například něco, čemu náš průvodce říkal chmel, ale vůbec to tak nevypadalo. Občas jen tak na divoko rostly obrovské keře červených "vánočních hvězd", tak to jsme si místy připadali, jak na procházce v parku. Někde za půlkou cesty jsme se zastavili u malé jeskyně, zajímavější teda bylo pozorovat místního klučinu, jak zkušeně trénuje petanque.
A pak už nás čekal cíl cesty, vodopád Kuang Si, který osobně považuju za nejhezčí, co jsem kdy viděla. Z velké části jde voda mezi stromy ve spoustě pramenů, po typickém přepadu pak dělá další peřejky a jezírka. Voda má úžasnou mléčně modrou barvu....Chce to vidět a  ještě lépe se v něm vykoupat, je to teda ale pěkná ledárna :-)

Tak tady se ještě chvíli pokusíme zastavit čas, než vyrazíme dále na jih. Jirka je dneska na kurzu laoské kuchyně, takže se máte opravdu na co těšit :-)

Na severu je bílo...

... ale ne že by sněžilo, mají tady v Chiang Rai jenom jeden takový chrám, který je dost úlet. Na první pohled vypadá jak z Mrazíka, ale na druhý se člověk nestačí divit. Tu ze země čouhá predátor, jinde zase vykoukne Neo či Superman... Postavy ze současného světa zobrazují pochopitelně zlé démony, kterých je potřeba se zbavit prostřednictvím kultivování svého vztahu k Buddhovi...
Pár obrázků, ať tušíte o čem mluvím:

Autor chrámu má neskromné cíle - proslavit moderní thajské buddhistické umění na celém světě, má několik desítek spolupracovníků a hlavně pokračovatelů - úplné dokončení všech budov se plánuje cca na rok 2070. Takže na to se budeme muset zajet podívat už v jiné inkarnaci.
Jinak jsme asi den a kousek strávili ještě v malé vesničce Tha ton, tam to bylo docela kopcovaté (a v noci zima!). Jejich chrám byl sice impozantní, ale laciný kýč až hrůza, tak to tady ani nebudu ukazovat, radši zapomenout, že jsme to viděli. Ale hezky jsme se odtamtud projeli na lodičce sem do Chiang Rai, společně s dalšími Čechy. Měli skvělou slivovici (Nebo je po dlouhé době téměř bez alkoholu každá slivovice skvělá :-) Taky jsme se od nich bohužel pro nás pozdě dozvěděli o výborném neturistickém treku po místních horských domorodcích, které my známe jenom jako prodejce cetek, takže to si necháme na příště. Ještě nějaká krajinka podél vody:

Zítra se (prozatím) rozloučíme s Thajskem (budeme zpátky!) a vyrážíme směr Laos, kde si pro začátek také užijeme plavbu po řece, chystáme se na oblíbenou trasu po Mekongu do Luang Prabang. Prý nás tam čekají skvělé bagety, snad i sýry!!!! a víno. Tak se těšíme :-)