Bolaven Plateu

Tak jsme se zase trochu přesunuli. Krátce jsme se stavili v hlavním měste Laosu Vientiane,  které je sice docela příjemné a poklidné, ale nějak zásadně nás nechytlo. Po atmosféře v Luang Prabangu a nádherné scenérii ve Vang Viengu není divu... Větší zážitek jsem teda měla z nočního cestování ve spacím autobusu, skvělý způsob přepravy na delší trasy. Tady se Jirka rozvaluje v našem pelíšku na kolečkách:

Teď už jsme tedy v městečku Pakse, odkud podnikáme výlety, než vyrazíme ještě dále na jih na ostrovy na Mekongu. Dneska jsme byli na takovém trochu šíleném výjezdu po Bolaven Plateu. "Bohužel" tu turistů není tolik, takže agentury nabízejí jenom jeden výlet "odránadovečerastihnemevšenebojtese", místní dopravou by to bohužel asi úplně nešlo (nebo během více dnů, které už nemáme ;( Nicméně výlet se nám i tak líbil, povozili  nás po místních čajových a kávových plantážích, vodopádech a několika vesničkách.Tak  nějaké obrázky - jeden z vodopádů a sbírání čaje. Keříčky jsou tady teprve ze 70. let, tak to vypadá jinak, než třeba v Malajsii, kde je mají už nějak z 20. -30. let... Zase se tu ale ručně sbírají ty nejkvalitnější lístky, tam to stříhali velkejma nůžkama a brali  toho víc, takže horší sorta.

Vesničky tady teda jsou opravdu hodně prosté, v jedné nám říkali, že elektriku zavedli až loni, už předtím měli ale generátory. Voda z řeky nebo obecního pramene slouží zároveň jako koupelna. Normálně jedete a u cesty stojí lidi v sarongu a mejou se... Ale platí, co jsem už psala dřív, že satelit je základní vybavení domácnosti, jinak se žije v dřevěných domcích, lidí se živí hlavně zemědělstvím, lovem, nějakými ručními výrobky... Prý poslední roky je to tu lepší, s pomocí různých organizací se například daří kávu prodávat jako "fairtrade", což garantuje lepší výkupní ceny, nebo naučily ženy barvit přírodně látky, takže dělají šátky z vláken banánových listů... Každopádně vidět tady ty kontrasty, to je něco. Bydlí tu v podmínkách, že byste je u  nás považovali za  bezdomovce, věří v duchy zemřelých a celý život mají připravenou za barákem rakev, ale zároveň si vás děcka ve škole - kde ani nemají záchod, natož nějaké další vybavení - natáčí na mobil... každopádně bych sem vzala na výlet každé rozfrcané evropské dítě, které pláče, co nemá a potřebuje nutně koupit, pár dní bydlení v chatrči a domácích prací a myslím, že by byl klid ;-) Tady holky chystají rýži na večeři...

A ještě jedna zajímavá fotka, aneb pozůstatky z přátelského zásahu USA proti komunistům v regionu. (Jo, dopadlo to tak, že v Laosu předtím nebyla  moc velká podpora komunismu, po bombardování kupodivu výrazně stoupla, dneska je to komunistický stát.) S nevybuchlou municí UXO tu mají docela problémy, dodnes je řada oblastí rizikových, munice je funkční. Prý se to snaží recyklovat, někde to využívají jako základ pro baráky, ve škole s využitím granátu sestavili dokonce zvonek, do díry po vybuchlé mině házejí odpadky... zajímavé je, že víc než USA na odstranění přispívá EU.

Tak pro dnešek konec :-) za necelý měsíc jsme doma!

Z Moravského krasu, totiž.... ;-)

 Vang Vieng jsme málem vynechali, městečko je totiž nechvalně známé tím, že se sem jezdí ožírat při plavení na pneumatikách v místní řece. Každý rok se tu prý nějaký veselý turista utopí... Ale včas se k nám dostala informace, že máme jet, protože příroda je krásná (a nakonec se tu zas tak hrozně taky nekalilo a v restauracích opravdu pouštěli Přátele, což jsem si já osobně teda užívala :-).
Nedělali jsme tu tedy žádné vélké výlety, vylezli jsme si jenom na vyhlídku kousek od našeho hotelu a nechali se odvézt k jedněm z mnoha jeskyní. I to je docela zážitek, protože tady samozřejmě tak maximálně někde stlučou schůdky či mostek z bambusu, ale jinak je to všechno krásně přírodní, takže v jeskyni kloužete po blátíčku, chytáte se za stalagmity, doufáte, že se vyhnete pavoukům...krása :-) Obzvlášť když se jako Jiřík rozhodnete, že vám přece stejně jako místním stačí trepky a pak se druhej den nemůžete vyhrabat z postele, jak vás všechno bolí, protože ta skalnatá pěšinka byla fakt prudká...
Vůbec, co se týče bezpečnosti (a ostatně v řadě případů i hygieny), jsme si tak občas s Jirkou říkali, jak se to u nás fakt přehání. Tady prostě víte, že si máte dát pozor a je to... jenom Evropani jsou tak hloupí, že například nemůžou jezdit v autobuse s otevřenýma dveřma. Tady se tak normálně větrá a nikdo jim ven nepadá... :-))
Dneska se přesouváme do hlavního města Laosu Vientiane  a pak budeme pokračovat směrem na jih. Tahle země se nám dost zalíbila. Navíc se těším, že dál už snad mají být lepší silnice, sem jsme přijeli nějakou polňačkou, místy se nacházel asfalt, a těch šest hodin nadskakování bylo docela náročných...

Kouzlo Luang Prabangu

Už pár dní jsme v laoském Luang Prabangu a musím přiznat, že by mě nenapadlo, že po docela dlouhé době cestování nás něco takhle překvapí.
Dostali jsme se sem z Thajska dva dny na lodi, docela příjemná projížďka až na to, že první den s náma na lodi byla nějaká vykalená a hlučná banda. Dost šok po té, co jsme cestovali zeměmi, kde se moc alkohol nepije.  Tady obstojné Beerlao stojí velké (0,6) dvacku, takže velké lákadlo...Cesta po Mekongu je  opravdu příjemná, na březích je pár vesniček a jedno městečko, kde se přespává. Zajímavé je cestou pozorovat místní způsob dopravy - lidi stojí na břehu a mávají bundou - buď chtějí  naložit nebo mají nějaké zajímavé zboží, které prodávají...

Město samo o sobě nám teda vyrazilo dech.  Stará  část je na poloostrově, který tvoří řeky Mekong a Nam Khan, vilky ve francouzském stylu vedle buddhistických  chrámů, živý noční trh... okouzlující spojení Evropy a Asie. Není divu, že tohle je snad první místo, kde je hodně turistů jakéhokoliv věku. Fotky asi pořádně nezachytí atmosféru, ale aspoň  se pokusím...

Včera jsme se taky vydali na výlet po okolí. Začali jsme jednou horskou vesničkou, na fotce je to špatně vidět, ale satelit je hlavní výbava spořádané domácnosti ;-)

Naše cesta pokračovala částečně mezi políčky, pěstují tu například něco, čemu náš průvodce říkal chmel, ale vůbec to tak nevypadalo. Občas jen tak na divoko rostly obrovské keře červených "vánočních hvězd", tak to jsme si místy připadali, jak na procházce v parku. Někde za půlkou cesty jsme se zastavili u malé jeskyně, zajímavější teda bylo pozorovat místního klučinu, jak zkušeně trénuje petanque.
A pak už nás čekal cíl cesty, vodopád Kuang Si, který osobně považuju za nejhezčí, co jsem kdy viděla. Z velké části jde voda mezi stromy ve spoustě pramenů, po typickém přepadu pak dělá další peřejky a jezírka. Voda má úžasnou mléčně modrou barvu....Chce to vidět a  ještě lépe se v něm vykoupat, je to teda ale pěkná ledárna :-)

Tak tady se ještě chvíli pokusíme zastavit čas, než vyrazíme dále na jih. Jirka je dneska na kurzu laoské kuchyně, takže se máte opravdu na co těšit :-)

Na severu je bílo...

... ale ne že by sněžilo, mají tady v Chiang Rai jenom jeden takový chrám, který je dost úlet. Na první pohled vypadá jak z Mrazíka, ale na druhý se člověk nestačí divit. Tu ze země čouhá predátor, jinde zase vykoukne Neo či Superman... Postavy ze současného světa zobrazují pochopitelně zlé démony, kterých je potřeba se zbavit prostřednictvím kultivování svého vztahu k Buddhovi...
Pár obrázků, ať tušíte o čem mluvím:

Autor chrámu má neskromné cíle - proslavit moderní thajské buddhistické umění na celém světě, má několik desítek spolupracovníků a hlavně pokračovatelů - úplné dokončení všech budov se plánuje cca na rok 2070. Takže na to se budeme muset zajet podívat už v jiné inkarnaci.
Jinak jsme asi den a kousek strávili ještě v malé vesničce Tha ton, tam to bylo docela kopcovaté (a v noci zima!). Jejich chrám byl sice impozantní, ale laciný kýč až hrůza, tak to tady ani nebudu ukazovat, radši zapomenout, že jsme to viděli. Ale hezky jsme se odtamtud projeli na lodičce sem do Chiang Rai, společně s dalšími Čechy. Měli skvělou slivovici (Nebo je po dlouhé době téměř bez alkoholu každá slivovice skvělá :-) Taky jsme se od nich bohužel pro nás pozdě dozvěděli o výborném neturistickém treku po místních horských domorodcích, které my známe jenom jako prodejce cetek, takže to si necháme na příště. Ještě nějaká krajinka podél vody:

Zítra se (prozatím) rozloučíme s Thajskem (budeme zpátky!) a vyrážíme směr Laos, kde si pro začátek také užijeme plavbu po řece, chystáme se na oblíbenou trasu po Mekongu do Luang Prabang. Prý nás tam čekají skvělé bagety, snad i sýry!!!! a víno. Tak se těšíme :-)

Loi Krathong

Loi Krathong je festival, který jak to  tak vypadá, nemá moc jiný účel než si to hezky užít :-) Spočívá v pouštění lodiček, které obvykle mají základ z palmy a na tom poskládané banánové listy, květiny, svíčky a vonné tyčinky... Původně snad prý bylo smyslem obdarovat vodní duchy, ale dneska je to hlavně pro radost. Kromě lodiček se vše ozdobí lampionky a vypouští se svítící balony, které jsou tak populární i u nás. Bohužel jsme o pár dní propásli hromadné vypouštění, to se obvykle koná tak týden dva před Loi Krathongem... ale ne že by jsme balonků viděli málo, mají tu i vychytanější než u nás - s prskavkovým ocasem... na obloze to vypadá jako kometa, ale asi se hůř vypouští, viděli jsme jich dost shořet už na zemi....
Svátek prý vznikl v královském městě Sukhotai, tak jsme se tam také vypravili, a nelitovali jsme ;-) Pozůstatky starého města, hlavně tedy zbytky chrámů, byly večer nádherně osvětlené olejovými lampičkami, všude spousta svíček a trhy, hlavně teda stánky s jídlem. Druhý den jsme si pak půjčili kola a objeli hlavní areál i několik chrámů okolo...

 A pak už jsme se rychle zase přesunuli zpátky do Chiang mai, kde se schylovalo k hlavním oslavám s průvody, ohňostroji, pouštěním lampiček a....... zpočátku to byla docela romantika s "hvězdným" nebem nad hlavou, ale zvrtlo se to v něco jako oslavy na silvestra se spoustou petard. I tak to byl super zážitek :-)

 Ač se nám vůbec vůbec vůbec nechce, dneska se zase balíme a vyrážíme ještě trochu víc na sever směrem Tha Ton a Chiang Rai. Určitě vás pobaví, že už máme další batoh navíc. Ale nemyslete si, že by snad byl plný dárků pro vás, to jako fakt ne... ;-)

ทานให้อร่อยนะ

Dneska tedy slíbený report, u kterého doufám budete slintat...třeba vám i něco uvaříme, až se vrátíme, i když je jasné, že bez lokálních ingrediencí to prostě není úplně ono...
Na kurz vaření jsme se rozhodli vyrazit mimo město, na vesnickou farmu. Cestou jsme se stavili na lokálním trhu. To jsme koukali, kolik je tu druhů rýže. Naše vtipná šéfkuchařka nás tedy navíc dostala dotazem, jak doma rýži vaříme - když jsme řekli,že normálně v hrnci, tak se nám vysmála, že to je jak za její babičky, a že teda Thajsko je zemí moderních technologií a nemáme se bát vyzkoušet "rice cooker" - speciální hrnec na rýži. Vážně o tom uvažujeme :-) Ne že bysme doma jedli tolik rýže, ale asi začneme. Před cestou do Asie mají všichni obavy o svoje trávení, ale aspoň prozatím můžu říct, že místní strava je na trávení mnohem lepší než ta naše... Zpátky k vaření, náš den na farmě jsme začali samozřejmě prohlídkou zahrádky a ochutnáváním bylinek, které za chvíli budeme používat.

 Z nabídky toho, co se můžeme naučit, jsme si samozřejmě vybrali každý něco jiného... Takže po dnešku Jiřík umí: nam prik kaeng phed, kaeng phed gai, tom kaa gai, phad kaprao gai, poh piah  a jako dezert kluai bod chii. Káča umí (fakt!): nam prik kaeng kiao waan, kaeng kiao waan gai, tom yam kung, gai phaed met mamuang him mapaan, pad thai (speciální Jiřikova pochvala!) a jako dezert kao nio ma muang. Dali byste si, co? ;-)


Tak nějaké foto výtvoru... a Jirka v akci - smaží rolky.

A tady já v akci, chystám se na kuře s kešu...

Bylo to každopádně super a pěkně jsme se přejedli :-) Kdo má chuť na rolku, ať se staví, ještě máme...
Jinak v kulinářských hodech jsme pokračovali ještě na večerním trhu, tohle jsou vynikající palačinky plněné kokosovým mlékem..... Ňam!!

A o svátku Loi Kratong příště, jenom malá ukázka, jak se na něj chystají........

Kup mi slona!

Jak správně tušíte, vydali jsme se za poznáním místní zvířeny. Nejdřív polehoučku do zoo, hlavní hit - medvědi ve všech podobách...
malajský sluníčkový

 koala

 a panda

Dneska už jsme se ale vydali poznávat opravdu lokální zvířecí maskoty, kteří mimo jiné dali jméno pivu Chang (chcete vědět, z čeho se vyrábí?). Byl to každopádně zážitek. Na farmě jsme dostali vlastní vozítko, začali jsme tankováním, základními principy řízení a po obědě nás vypustili do terénu. Závěrem jsme si svůj dopravní prostředek museli hezky umýt. Má to totiž moc moc rád :-)
Tankování (jede to na cukrovou třtinu, banány, kukuřici, bambus... a co chytne po cestě)...

 ...nácvik nastupování a vystupování...

 ...a jedemeeee... pozor na nohy, rádo se to drbe o stromy okolo cesty :-)

 A konečně pořádná údržba po jízdě, hezky vydrbat.

 Musíme odrazit útok nevycválaných kolegů! Sem tam proletí i sloní bobek.  Věděli jste, že jedno kakání má i 7 kilo?

Na tom, jestli svezení bylo nebo nebylo pohodlné se nějak nemůžeme shodnout, takže to nechme otevřené... ;-) Pro dnešek se loučíme, zítra vyrážíme na farmu na kuchařský kurz. O tom asi nemá smysl na blogu psát, protože to chce prostě ochutnat...

Tour de Buddha

Po hladkém přesunu  na sever Thajska, konkrétně do města Chiang mai, pokračujeme v prozkoumávání místních památek, zejména tedy buddhistických chrámů. Je jich tu v okolí prý asi 300, takže bysme tu mohli nějakou dobu vydržet. Zatímco včera jsme je obíhali hlavně pěšky, na dnešek náš český kamarád naplánoval cyklistickou vsuvku... Bylo to velmi záživné, obávám se, že zítra nevstanu z postele. Ale aspoň je jasné, že si masáž opravdu zasloužím!!! Jirka naopak ne, protože, nejenže 11 kilometrové stoupání vzdal, ale! vykašlal se na to už v okamžiku, kdy mně se ještě šlapalo pěkně. O slabou půlhodinu později, když kolem nás profrčel สองแถว (songthaew -nákladáček vzadu s lavičkama) s naloženým Jirkou i s kolem, bych už na kolenou prosila, ať mě vezmou s sebou.. Za další dvě hoďky jsme byli nahoře...a čekalo nás už jenom vyběhnout pár schodů... Aspoň že dolů to bylo skoro celou cestu z kopce. Na kolo se teď asi nějakou dobu neposadím...

Tak nějaké fotky, tentokrát to má trochu háček, mně prostě splývají názvy všech těch chrámů (wat)  a nejsou tu ani překlady, abych si to aspoň zapamatovala čí to je chrám....

Tak tady si taky ještě budeme pár dní užívat :-)