Buddha ležící, spící...

Vyrazili jsme se podívat na thajský buddhistický chrám s jednou z největších ležících soch Buddhy (33 metrů).

A hned naproti je chrám barmský, poznamenejte si, že jejich Buddha má rád vanilkovou kolu...

A tady si neodpustím jako vsuvku jeden chrám čínský, aneb jak má vypadat pořádná vonná tyčinka.

A nakonec ještě něco ze včerejšího výletu do Botanické zahrady. Moc jsme toho z  ní neviděli. Chtěli jsme se totiž mrknout na vodopád, co mají na všech fotkách, tak jsme celkem záhy vyrazili po schodech lesíkem směrem, kde jsme ho tušili. Asi po patnácti minutách funění do schodů, okolo nás svižně začali procházet místní postarší pánové, a že jsou tady lidé milí a společenští, tak se nás ptali, jestli jdeme na Penang Hill (vršek ostrova, nějakých  830 m.n.m.). A my že bysme rádi k vodopádu... tak nám vysvětlili, že z důvodů ochrany čistoty vody je otevřen jenom jednou ročně, ale že výlet na kopec je prima, že tam taky jdou...  a hezky nám vysvětlili kudy kam, kde jsou odpočívadla a tak dále. Je mi trochu líto, že jsme si je nevyfotili, protože ta partička pánů byla v daleko lepší kondici než my dva. Občas by stálo za to si to připomenout... Troufám si tvrdit, že tomu nejstaršímu mohlo být přes sedmdesát. Nakonec jsme se teda na vršek vyškrábali a dokonce jsme i poslední úsek nešli po silnici, ale lesem :-) Dolů jsme se radši svezli lanovkou...

Zítra to tu balíme a příště už tedy asi ze severu Thajska!