Buddha ležící, spící...

Vyrazili jsme se podívat na thajský buddhistický chrám s jednou z největších ležících soch Buddhy (33 metrů).

A hned naproti je chrám barmský, poznamenejte si, že jejich Buddha má rád vanilkovou kolu...

A tady si neodpustím jako vsuvku jeden chrám čínský, aneb jak má vypadat pořádná vonná tyčinka.

A nakonec ještě něco ze včerejšího výletu do Botanické zahrady. Moc jsme toho z  ní neviděli. Chtěli jsme se totiž mrknout na vodopád, co mají na všech fotkách, tak jsme celkem záhy vyrazili po schodech lesíkem směrem, kde jsme ho tušili. Asi po patnácti minutách funění do schodů, okolo nás svižně začali procházet místní postarší pánové, a že jsou tady lidé milí a společenští, tak se nás ptali, jestli jdeme na Penang Hill (vršek ostrova, nějakých  830 m.n.m.). A my že bysme rádi k vodopádu... tak nám vysvětlili, že z důvodů ochrany čistoty vody je otevřen jenom jednou ročně, ale že výlet na kopec je prima, že tam taky jdou...  a hezky nám vysvětlili kudy kam, kde jsou odpočívadla a tak dále. Je mi trochu líto, že jsme si je nevyfotili, protože ta partička pánů byla v daleko lepší kondici než my dva. Občas by stálo za to si to připomenout... Troufám si tvrdit, že tomu nejstaršímu mohlo být přes sedmdesát. Nakonec jsme se teda na vršek vyškrábali a dokonce jsme i poslední úsek nešli po silnici, ale lesem :-) Dolů jsme se radši svezli lanovkou...

Zítra to tu balíme a příště už tedy asi ze severu Thajska!

Pulau Penang

Tak jsme se přesunuli na další, tentokrát o něco větší ostrov. Kromě urputných soubojů v pexesu s ladovskými motivy, se tu nic moc zásadního neděje... Takže pár foteček z objevování místních krás.
První je nádherný rodinný dům bohaté čínské rodiny Baba-Nonya (tak se jím spíš říká v Melace) nebo taky Peranakan (to víc používají tady), to jsou čínští obchodníci, kteří se usídlili u Melacké úžiny, promíchali se s místními Malajci a vytvořili zcela specifickou kulturu:

Následuje chrám Kek Lok Si, který je zasvěcen buddhismu hlavně, ale nejenom. Tyhle náboženské fúze jsou vůbec u čínských chrámů běžné a je to dost povzbudivé. A to i přesto, že jak jsme zjistili, ačkoliv v Malajsii panuje svoboda náboženství, lidé jiného než muslimského vyznání nejsou uznáni za právoplatné Malajce... a Čínané tvoří spíše bohatou vrstvu společnosti, narozdíl právě od Malajců, kterým se vláda snaží dost (sporně?) pomáhat. No, nebudu otravovat s dalšími politicko-společenskými fakty, mrkněte se na opravdu impozantní chrám:

A takhle krásně v něm můžete přispět ke splnění svých životních snů. Já jsem si samozřejmě pověsila stužku s přáním světového míru, nic jiného mi tu vážně nějak nechybí ;-)

 A tady ještě na skok do "malé Indie", včerejší krásná duha.

Do neděle ještě budeme tady, pak se přesouváme o větší kus - až na sever Thajska do města Chiang Mai (ne, tam žádné povodně nejsou ;-)

Pohodička na pláži

Tak jsme dorazili na ostrov Pangkor a vypadá to, že náš hlavní program bude válení na pláži, to víte, jsme z toho cestování nějak unavení, a aby bylo nějaké vzrůšo, tak se tedy ještě bavíme odháněním opic. Jsou tady obzvlášť drzé! Takhle nám potvory čumí z okapu na balkón, jakmile jsou otevřené dveře, tak číhají, aby mohly vlézt dovnitř a hledat něco k snědku... a že by to Jirku mrzelo, kdyby objevily jeho durianové bonbonky...

Tohle jsou místní krasavci zoborožci, jeden pán je večer krmí banánama, takže máme možnost si je pěkně prohlídnout a když jsme hodní, tak je i můžeme z ruky krmit :-)

 A tohle už asi nepotřebuje komentář, tak snad vás aspoň ty obrázky trochu u těch kamen zahřejou... ;-)

(Důkaz, zatím stále cestujeme spolu :-D

PS: Pokročili jsme v umění boje s opicema a zjistili, jak je důležité míti plyšového tygra...

Pohádky z mechu a kapradí

Tak jsme tu absolvovali pár dalších výletů po okolí. Bylo nám divné, že kromě míst kam se jede autem, tu nepotkáváme skoro žádné lidi. Asi je to tím, že když jsem googlovala nějaké informace, tak většina bloggerů psala něco o neprostupné džungli, vyčerpání na pokraji smrti a tak dále... například jediní chodci, co jsme je tu dneska potkali, šli od města s místním průvodcem (!), který se nás vážně ptal: You coming from the jungle? (Vy jdete z džungle?). Tak nevím, chystali se přejít mostek, za kterým začínal vydlážděnej chodníček, případně se z  něj dalo odbočit trochu do kopce... ...Je to škoda, protože potom místní moc ty stezky neudržují. O tom, že by mohli vyčistit řeku ani nemluvě. Oproti Indonésii je tu teda méně odpadků, to jo, ale možná o to víc to překvapí, když už někde jsou (a za rohem se staví pětihvězdičkový hotel).
Tak pár slíbených mechových a kapraďových fotek:

 Zítra se zase přesunujeme, přes městečko Ipoh se chceme dostat na ostrov Pangkor. Sledujeme teď taky dost zprávy z Thajska, kde jsou rozsáhlé povodně i v oblastech, kam jsme se chystali. Zatím to moc neřešíme, určitě ještě nějakou dobu máme plány po Malajsii, pak uvidíme, možná bude potřeba nějaká změna trasy...
Kromě toho je zítřek významný i tím, že připadá na půlku naší cesty. Za chvíli nás  máte doma, těšíte se? ;-)

Ještěrky

 Tak pro změnu nějaké  ještěrky, co jsme na cestách zatím potkali. Koukám, že nám ale zcela ve sbírce chybí gekonci, těch je totiž obvykle tolik, že nás asi ani nenapadlo je fotit :-)


 Tohle je kámoš z Bukit Lawang, potuloval se okolo kempu a čekal na zbytky od večeře... Kdyby to z tý fotky nebylo jasný, tak má s ocasem tak metr a půl :-)

 Tady ten pán bydlel na Pulau Weh, předpokládám, že to žluté značí, že se jedná o samečka, vyznačuje se tím, že mezi stromy se velmi šikovně přesouvá plachtěním.

 A tohle už je v Malajsii, v lese kousek od KL, moc srandovní ještěrka s velkou hlavičkou :-)

A tahle kráska na nás vykoukla dneska, měli jsme z ní trochu šok, dělala že je neviditelná a najednou vyběhla, Jirka jí málem šlápl na ocásek :-)

Čaj, čaj, čaj...

Tak jsme se úspěšně přesunuli směrem na sever a s úlevou se nadechli chladnějšího vzduchu, už nám bylo fakt dost vedro... Jinak na místní autobusy by se mohla přijet podívat nějaká odborná výprava z Česka, má to tu docela úroveň, sedačky jsou velké, sklápěcí, člověk má fakt pohodlíčko :-) Zahlédli jsme i bus s masážními křesly, ale to jsme teda zatím nevyzkoušeli.
Jsme teď tedy v městečku Tanah Rata, srdce Cameron Highlands, tedy Kameronské vrchoviny, samo o sobě teda docela nezajímavé, obklopené farmami na vše možné, ale už o kousíček dále jsou krásné čajové plantáže a okolo kopce... Dneska nás tedy odpoledne chytl parádní liják, takže fotky mají trochu mystickou atmosféru. Tu si tady zřejmě ještě užijeme, jedna z místní atrakcí je totiž "mossy forest", mechový les, který je stále v mlhách, obrostlý lišejníky...
Jinak bydlení tu podražilo, teď platíme skoro 400 Kč, ale pokojíček je čistý, s teplou vodou, ručníky... fakt dobrý cestovní standard, což si osobně docela užívám :-)

Hodláme si tu pár dní užívat čerstvého vzduchu, takže se ještě ozveme :-)

Krátce z KL

Kuala Lumpur je příliš zabetonovaný na to, aby bylo pěkný, ale aspoň má docela dost zeleně, monorail a samozřejmě TY věže...

 Jsou krásný, hlavně v noci teda :-)
Taky jsme si vzpomněli, že je doma podzim, tak si Jirka sebral lísteček...

...prej si ho založí do knížky ;-)

Dneska se opět přesouváme, tentokrát trochu ochladit směr Cameron Highlands.

Spirit of Melaka

Tak tentokrát spíše trochu fotoblog :-) Loučíme se Melakou, tak vybírám několik zajímavostí...

První fotka je z víkendového trhu a je důkazem, že knedlíky nejsou jenom česká specialita :-) Těsto chutná fakt dost podobně jako naše kynuté, ale i s masovou náplní je to celé trochu nasládlé...

 Tady máte obrázek krásné místní mešity, inspirované hinduistickými chrámy...

 A tady pro změnu kravička na indickém chrámu...

 Další obrázek je z malajské historie - tradiční vila. Velmi zajímavá architektura, celý dům je udělaný tak, aby dobře cirkuloval vzduch a ochlazovalo to a vysoušelo případné deště. Vevnitř, ačkoliv je to muzeum, se stále bydlí...

 A tady Jirka s panem majitelem. Moc milý pán, který nás fakt pobavil - Jirka mu napsal dvě věty do knihy hostů, pán na to mrkl a že rozumí psychologii a písmu a že mu něco řekne... Zamyslel se a vypálil dvě Jirkovy charakteristiky, že jsme se, hlavně já teda, na místě složili smíchy, protože to bylo fakt přesný. Asi se dám na grafologii, kam se hrabe nějaká exaktní věda...

 A ještě jeden obrázek připomínající místní čínskou komunitu, hřbitovní kopec...

Tak z Melaky to je vše, dneska se přesouváme do Kuala Lumpur. Nakonec jsme se rozhodli vynechat Singapur, KL máme lépe po cestě a jedno velké město nám asi bude stačit...
Váňa je hustej :-D

Zpátky na "západě"...

Nedá se nic dělat, ale ten pocit, je neodbytný, jsme v zemi, která má něco nám blízkého v životním standardu :-) Dorazili jsme do Melaky, města se zajímavým historickým centrem, které odráží dost zajímavou a pestrou minulost... Čínští a indičtí obchodníci, Malajci, nová etnika vzniklá vztahy mezi nimi, portugalská, holandská, britská a také japonská kolonizace, není toho málo...

Oproti Sumatře je to fakt pozitivní totiž spíš pohodlný kulturní šok, sice jsme najednou zase neviditelní - tam si nás asi stokrát denně nekdo fotil a ptal se nás odkud jsme - ale má to si své příjemné stránky například v podobě prima kaváren všude okolo. Zajímavé je, že obchody tu různě zavírají - večer, po víkendu - na Sumatře to vypadalo, že většina menších obchodů a jídelen byla otevřená prostě nonstop v naději, že bude aspoň malý byznys...Mimochodem, malá inspirace pro jednu rozvojovou zemi ve střední Evropě - v celé historické části se nesmí kouřit ;-)
Jinak se obávám, že z Malajsie budeme muset jet rovnou domů a nebo poslat nějaké cargo, protože se nedá odolat nákupu oblečení a různých suvenýrů atp. Držíme se zuby nehty, ale je to náročné :-)
Kromě nákupů se tedy také potulujeme po městě a prolézáme muzea, kterých je tu asi tisíc, i když tedy různorodé kvality...... Pro pobavení jeden z malých kulturních rozdílů - namísto povinných pantoflí se tady prostě zouvá:

  No a k Jirkově radosti tady mají maximálně v oblibě durian, dá se tu koupit snad vše od zmrzliny, sušenek a nevím co. Místní specialitka se jmenuje cendol, já jsem tedy ochutnala pochopitelně bez durianu, který mi smrdí čím dál tím víc, a je to opravdu zajímavé - ledová tříšť zalitá kombinací kokosového a kondenzovaného mléka a karamelu, pod ní je jakési zelené želé, červené fazoly a v mém případně i kukuřice... Fakt divná kombinace.

A samozřejmě, mají tu v oblibě čaj. Takže čajovny jsou další bod programu :-)
Pár dní ještě budeme objevovat místní krásy a mezitím naplánujem kam dál v téhle zajímavé zemi.... Mějte se hezky a zdravíme brášku Filípka ;-)