Tak se vám hlásíme naposledy z Yogyi a tedy taky naposledy z Jávy, zítra přelétáme rovnou do Medanu na severu Sumatry. Původně jsme chtěli jet lodí, ale ve výsledku by to bylo nejen výrazně delší, ale také dražší. Letenku jsme koupili tak tak, blíží se tu konec Ramadánu a nastává "stěhování národů", lidé cestují do svých rodných vesnic a městeček a ceny dopravy jdou nahoru a míst ubývá. I tak nás letenka stála několik miliónu, ale v rupiích, takže to jde :-)
Jirka vzkazuje, že se mu daří, už mu o dvě čísla vyrostla noha. Prostě s těma velikostma to tu fakt mají jinak :-) Já jsem u Bati dostala lehkej záchvat - ty ceny!!! Ale odolala jsem, což je tu vůbec těžký, protože obchodů a tržnic s oblečením je tu fakt megahodně, myslím, že kdyby se oblečení přestalo vyrábět, tak bude celé planetě na pár let stačit, co je v zásobách....Ovšem, kdo by pořád nosil indonéskou batiku, já teda ne :-)
Jinak jsme ještě stihli nějaké místní pamětihodnosti. Včera večer představení stínového loutkového divadla. Foťák jsme neměli, takže pokud by vás zajímalo, jak to vypadá, doporučuju Youtube:
video loutky. Je to v angličtině, ale je tam hezky vidět, oč jde. My jsme viděli takové ty "ploché" loutky, které se vyřezávají do kůže - pěkná piplačka. Byli jsme i v dílně, kde to dělají. Jsou moc krásné (a taky pěkně drahé...). Divadlo je každopádně sranda, člověk moc neví o čem to je (např. děj včera - někdo si myslel, že je něčí syn a bojoval proti někomu a pak se ukázalo, že je synem někoho jiného... to vše na dvě hodiny, ale kdybych dávala pozor na literatuře a pamatovala si Rámajánu, tak by to třeba dávalo větší smysl), ale divadlo je možné pozorovat ze všech stran, takže nejenom vidět zvláštní stíny loutek, ale i z druhé strany pána, co je všechny obsluhuje a orchestr se sborem...ještě teď mi zvoní v uších, hudba je tu taková "cinkavá" :-)
Dneska jsme se ještě byli podívat v bývalé holandské pevnosti Vredenburg, kde je výstava "dioram" (někdo jako panorama bitvy u Lipan) z historie boje o indonéskou nezávislost. Trochu úlet :-)
A ještě na závěr jeden Jiřík, jak si pochutnává na durianu. (Fůůůůj, ten smrad). Jinak si všimněte toho stánku vlevo za ním, to je taková pojízdná záležitost, kam si doma připraví svůj sortiment (džusy, nudle, rejže, čaje) a vyrazí na ulici prodávat - občas přistrčí pár stoliček - a máte nejlevnější a obecně velmi dobré jídlo.
Takže se zatím loučím, zítra ráno letíme do Medanu a od tamtud pojedem přímo do Bukit Lawang, kde je přírodní rezervace pro orangutany, tam chceme být pár dní a dále se zřejmě přesuneme do Banda Aceh, protože Jirka chce pokračovat na úplný sever na ostrov Pulau Weh.
